Na březích rozlehlého jezera Gîvas ležela od nepaměti dvě města Gîva a o něco menší Tivak. 

Gîva byla odjakživa hlavním městem a byla prý starší Dôrminar. Neexistovaly však žádné záznamy, které by něco takového potvrzovaly nebo vyvracely. Hlavní město Gî nâatu leželo na širé suché pláni bez rostlinstva vzdálené asi míli od jezera. Jeho půdorys byl zvláštní, protože mělo přísně kruhový tvar a obklopoval je mohutný věnec vnějších cihlových hradeb. Jeho výšku Ekram odhadl na téměř sto stop. Město mělo čtyři vstupní brány zasvěcené čtyřem hlavním božstvům Gîvy. Jižní se nazývala Imraanova, severní byla zasvěcena bohyni Miah, západní Khâr-anovi a východní Nirgil-walovi. Od nich směřovaly do středu města čtyři široké přímé ulice končící v centrální chrámové čtvrti. Uvnitř vnějších hradeb bylo město rozdělené dalšími třemi prstenci vnitřních hradeb do čtyř navzájem oddělených částí. Toto dělení odráželo přísný kastovní systém Gîvy. Největší rozlohou byla vnější čtvrť položená mezi mohutnými vnějšími hradbami a první vnitřní hradbou, jež vznikla v časech, kdy město ovládali Nogaimové. V těch dávných časech čtvrť nebyla obklopená zdí. To odrážel i její nogaimský název, který se udržel až do současnosti  - Ta´iwdar, Karavanní tábor. Byl to okrsek města, kde končila pouť všech karavan směřující do Gîvy a kde se odehrával veškerý obchod a styk rodilých Gîvanů s cizinci. Těm byl vstup do následujících vnitřních okrsků města zapovězen. Uvnitř se tato městská čtvrť ještě dělila podle jazyků, které v té které části převládaly. Jižní nogaimská část, východní nivzarská, v severním okrsku se hovořilo katbatem. V západní části pak byly kasárna, mincovny a velký trh s otroky. Mezi prvním a druhým věncem vnitřních hradeb byla čtvrť obývaná rodilými Gîvany prostého původu, tedy hlavně řemeslníky a obchodníky, kterým se v gîvském dialektu nivzarštiny říkalo khogan a odtud název čtvrti Khoga´rin. Mezi druhým a třetím vnitřním opevněním byla již rozlohou nevelká čtvrť určená pro nejvyšší kastu gîvské společnosti na nazývanou nippun, tedy urozené, kněžstvo a vyšší hodnostáře vojska. Té se říkalo Nippu´krit – sídlo urozených. Uvedené čtvrti byly neprostupně oddělené vysokými hradbami a vzájemné spojení bylo možné pouze bránami položenými na čtyřech hlavních ulicích směřujících do středu města. Za Nippukritem ní už bylo srdce Gîvy Chrámová čtvrť - Ziku´sher, kterou oddělovala od čtvrti urozených již jen symbolická necelé dva sáhy vysoká zeď. Tato čtvrť již měla čtvercový tvar a v jednotlivých vrcholech jejího půdorysu stály čtyři pyramidy – zikury zasvěcené gîvským bohům. Podrobný popis Chrámové čtvrti uvedu v dalším příspěvku věnovanému náboženství Gîvy.

Tivak který byl centrem kovkopů a hutníků.  Kopce v jeho okolí byly až do vzdálenosti několika desítek mil proděravěné štolami, kde se těžila ruda, ze které se získávalo množství kovů a z nich především stříbro a zlato. V okolí se nacházeli i legendární zlaté písky, které Gîvu proslavily a kde bylo v dávných časech možno sbírat zlaté valouny a zlatá zrna stejně jako obyčejné kameny. Tato ložiska zlata však byla v časech příběhu už dávno vytěžená. Zůstala po nich jen pověst o neuvěřitelném bohatství tohoto kraje. V časech největšího úpadku Gîvy, který následoval po vymření rodu Kharů, se smrkla Gîvská říše na miniaturní státeček omezený pouze na bezprostřední okolí jezera.

Životodárnou tepnou celého zdejšího kraje byla řeka Tira, která pramenila v Šedých horách. Její horní tok nejprve směřoval na sever. Když  Tira naplnila vodou rozlehlé jezero Nîrtlôr v jižním Hardazinu, otočila svůj tok na jih a zamířila si  k jezeru Gîvas. Na jejím středním toku mezi oběma jezery ležela dvě velká města, která byla předmětem věčného sváru se severními sousedy Gîvy. Ta města se jmenovala Yazan a Mesav. Obě ležela na levém břehu řeky a zřejmě vznikla v minulosti jako hraniční pevnosti Enqaindoru, protože Tira tvořila v minulosti nejjižnější hranici Engaindoru. V Yorrânových časech byl však Mesav nejvýchodnějším opěrným bodem Hardazinu. Yazân pak malým samostatným knížectvím pod svrchovaností kissary, kterému vládl mu rod Yarritů. Pozorní čtenáři si možná vzpomenou na jednoho člena tohoto rodu jménem Kinaar Yaarit, který bojoval ve službách hardazinského darkhâra. Na východ od Tiry leželo velké bezodtoké jezero Kimó. Na jih od gîvského jezera se Tira ztrácela v píscích Velké pouště, kde vytvářela tajemné území Tiřiných Ok.

Vnější hranice Gî nâatu střežila linie vojenských pevností (azat znamená v nivzarštině pevnost). Západní hranici a za ukrytá zlatá pole kolem Tivaku hlídala pevnost Rai Azat. Jižní hranici střežila pevnost Mes Azat. Východní hranici pak Kim Azat  položený v úrodné oáze rozprostírajícíc se kolem jezera Kimó. Sever střežila kdysi nepříliš důležitá pevnost Azat Sorm, která  získala na důležitosti, protože kolem ní vedla nová obchodní stezka do Gypparu prvního přístavu Gî nâatu. Ten získala kissara v roce 574 e.d. po válce mezi darkhârem a Rômenkhôrem, když jej odkoupila od nîlparského pelerína Beregira Algatirena. Kromě pevnosti Azat Sorm však střežil stezku k moři i Kinaar Yaarit, který ovládl vzdálenou oázu Ghodria.