Gî nâat původně vznikl jako patricijská republika řízená sněmem – kissarou. Důležité je však podotknout, že to byl sněm bohatých, kam neměl prostý obyvatel města Gîvy přístup. V době našeho příběhu už měla kissara za sebou více jak dvě století existence a mezitím se proměnila nejen ve sněm bohatých, ale i vyvolených. Přístup do kissary byl vyhrazen pouze vyvoleným, kteří mohli prokázat, že pocházejí z nejstarších a nejbohatších rodin Gîvy. Nikdo mimo tento okruh se plnoprávným členem kissary stát nemohl, byť by jeho bohatství bylo sebe větší. To vzbuzovalo v samotné Gîvě velké napětí a vedlo k několika spiknutím a vzpourám některých cechů, kterým byl přístup do sněmu zapovězen. Nejznámějším se stalo spiknutí tkalcovského cechu, který se zabýval výrobou pověstného gîvského zlatohlavu. Prodejem ceněného zlatohlavu někteří členové tkalcovského cechu zbohatli tak, že se začali poohlížet i po místě v kissaře a s ním spojenou mocí. Jaký byl průběh tohoto spiknutí se dočtete v některém z dalších pokračování.

Ale zpět ke kissaře. Jaká byla její vnitřní organizace a jak fungovala?

Kissara zasedala v paláci, jenž přiléhal k zadní části A´shur´nad, pyramidy, na jejímž vrcholu stálo Khâr-anovo mauzoleum. Palácový komplex kissary byl postupně vybudován na troskách královského paláce Kharů, který vyplenili a vypálili na konci třetího století Bregedôrovi vojáci. Nejdůležitější budovou komplexu bylo tzv. auditorium zvané Zilrod, což byl název původního královského paláce. Protože Zilrod přiléhal k zadní stěně pyramidy a musel kopírovat sklon její zadní stěny, bylo auditorium stupňovité a rozděleno do čtyř oddílů v nichž seděli příslušníci jednotlivých cechů, jež měly do kissary přístup.

Každý z cechů měl k dispozici 55 sedadel.  Každému z cechů předsedal tzv. představený – nidor. Celé kissaře pak předsedal tavor, který měl tři tajemníky. Byl-li tavor zvolen z jednoho cechu, tak jeho tajemníci byli zvoleni z ostatních třech tak, aby měl každý z cechů prostřednictvím svého zástupce ke zprávám, které dostávala do tavorova kancelář. Zasedání kissary se obvykle zúčastňovali na čestných místech i velekněží čtyř hlavních chrámů, tedy Khâr-anova, Imraanova, Nirgil-walova a bohyně Miah. I oni měli hlasovací právo. Kromě nich se mohli na pozvání kissary zúčastnit i hosté, což byli obvykle vyslanci právě prodlévající v Gîvě, představení dalších gîvských cechů nebo některé soukromé osoby s tímto privilegiem. Příkladem byl Ekram Dhar a Parsa Goni, kteří toto privilegium dostali za odměnu. Hosté však nikdy neměli hlasovací právo, byli vždy jen prostí pozorovatelé.

Tavor, představení čtyř cechů a čtyři velekněží tvořili tak zvanou radu kissary - shalu, která byla vybavena rozsáhlými pravomocemi, z nichž nejdůležitější byla závěrečná volba tavora ze dvou kandidátů, kteří prošli hlasováním kissary. Zde je dobré podotknout, že posledních šest tavorů bylo zvoleno z nejmocnějšího cechu penězoměnců – azaharů (v katbatu zinbatů). Proč tomu tak bylo bude vysvětleno dále.

Gîvské cechy s právem účastnit se zasedání kissary.

Kovkopové - natari - původně majitelé zlatých dolů a polí, kde se těžila zlatá ruda nebo nacházel zlatý písek a valouny. Natari původním cechem, který incioval založení kissary a následně Gî nâatu. Protože každému cechu předsedala jedna rodina, tak v případě tohoto cechu to byla rodina Eghyanů, ze které pocházel i Kersam Eghyan.

Hutníci – kuwari - byli majitelé hutí a kováren, kde se zlatá ruda tavila a získával se z ní čistý kov ve formě zlatých prutů a cihel. Tento cech řídila rodina Dakheriů.

Mincíři –zinari -  byli majitelé mincoven, kde se ze zlatých prutů razila proslavená gívská mince – velký zlatý - zinar. Zinari dali této minci i název. Tento cech vedla rodina Nigsamů.

Penězoměnci – azahari (zinbatové v katbatu) – poslední cech, který už neměl s těžbou ani zpracováním vytěženého zlata nic společného. Penězoměnci byli posledním gîvským cechem, který získal přístup do kissary a během posledního století uzurpoval většinu moci. Penězoměnce vedl rod Gorenů, z nichž vzešli posledních tři tavorové.