Dějiny Kharadu
Předchůdcem Gîvské republiky byl Kharad - království Kharů
16. 8. 2018
Předchůdcem Gî nâatu byl prastarý Kharad, kterému dala jméno dynastie Kharů, o které už padla nejedna zmínka, jak románové sáze, tak v jednotlivých příspěvcích tohoto webu.
Kde však hledat počátky této prastaré říše bylo v Yorrânových časech hádankou. Přesné údaje prý byly uvedeny v Yôkhâraně, ale tento epos byl posvátnou náboženskou relikvií, ke které měli přístup jen kněží a členové kissary. Žádný z tehdejších vzdělanců, který se nenarodil v Gîvě, neměl k této knize přístup. Úryvky posvátného textu se občas objevily v projevech, které zazněly v kissaře a z nich lze vyvozovat, že počátek Kharské říše lze datovat do stejné doby, kdy zmizela pod mořskými vlnami mýtická Dairana.
Příkladem je projev Kersama Eghyana v kissaře, který je uveden v páté knize a který zde ve zkrácené formě dvou výňatků nabízím:
„Všichni víme, co slíbil Král lidí po svém příchodu Khar Sarovi, praotci našeho pokolení, když jej tento s poctami vítal u bran svého města. Víme to všichni, protože to stojí psáno v posvátné knize našeho lidu…“
„Jen ty a tvůj lid jste předurčeni k tomu, abyste drželi žezlo vládnoucí tomuto světu. Svět nyní patří mně, ale budeš-li zachovávat mou smlouvu, dostaneš jej v léno ty a pokolení, které vzejde z tvých beder. Potom budete po věčný čas vzýváni jako kněží a králové vyvoleného národa. Běda však, jestli ty nebo někdo z tvých potomků sejde z cesty, zpronevěří se mým zákonům a ztratí můj Dar. Potom tvůj rod zanikne…“
„… Čas pokoření a poroby je za námi. Došlo k naplnění proroctví. Posvátný Dar Krále lidí se vrátil a Gîva znovu povstane k nové slávě a k moci, která přesáhne vše, co pamatují staré letopisy. Připomeňme si, co řekl Khâr-anâ našemu praotci, když po svém dlouhém zajetí stanul před branami Gîvy:
„Já k tobě přišel, abych tvůj lid učinil vyvoleným mezi národy a tebe králem nad nimi. Staň se tvé pokolení nejbližším mému srdci mezi všemi, která budou obývat tento svět. To má vůle tě učiní prvním, a proto i ty budeš mému srdci nejmilejší a nejdůvěrnější. Pokud mne ty a tvůj lid uznáte jediným králem lidí, pak já na oplátku učiním vás jedinými vykonavateli mé vůle a pány mého světa. Toť má vůle, a to se staň úmluvou mezi mnou a tvým budoucím pokolením…“
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že počátek království Kharů je spojen s příchodem mýtického Khâr anâ. Kharové jako jedni z prvních, uznali jeho majestát a později jeho jménem vládli celému jihu. Kdo skutečně byl Král lidí je opředeno legendami a pověstmi stejně mlhavými a nepřesnými jako počátek Kharské říše. Podle pověstí rozšířených v okolí Velké písečné pouště to byla nesmrtelná bytost – jakýsi padlý anděl, který přinesl Kharům poznání, které jim umožnilo vybudovat z bezvýznamného pouštního města říši vládnoucí celému jihu. 
Těžiště zájmů Krále lidí však neleželo na jihu. Ten pro něj představoval jen zajištěný týl pro jeho nekonečné války, které vedl na severu s předky dôrminarských panovníků. Ty se táhly dlouhá staletí během kterých byl Khâr anâ nakonec poražen a definitivně vymazán ze světa. Stín jeho porážky poté padl i na všechny jeho spojence. Mocný Kharad byl rozbit na množství drobných království, která musela uznat svrchovanost Enqaindoru. Hlavní město poražené říše čekaly ty nejtvrdší podmínky. V časech prvního enqaindorského krále sídlil v Gîvě dôrminarský regent – správce, který rozhodoval o všem podstatném. Vládnoucímu rodu Kharů byly ponechány pouze jeho náboženské tituly a pravomoci. Teprve jeho následník umožnil dědicům kharských králů opět usednout na panovnický stolec v Zilrodu, posvátném paláci v gîvských vladařů. Vládli však jen maličkému území, jehož vnější hranice se nacházely na dohled od městských bran Gîvy, Díky oslabení centrální moci koncem vlády Hanwadôra — řečeného Ztracený král (někdy koncem 2.st.e.d.), se Kharové ze svých vazalských pout vyvázali. Od roku 170 se hovoří o takzvané pozdní kharské dynastii.
V následujícím přehledu jsou vyjmenováni poslední kharští panovníci se stručným popisem událostí, které byli s jejich vládou spojené.
Pozdní kharská dynastie od roku 120 e.d. do 280 e.d.
- Khar Parham – 123– 177 ( , první panovník pozdní dynastie, který se na konci své vlády zbavil závislosti na Enqaindoru a přestal odvádět povinný tribut
- Khar Khaled - 177 – 192 - během své krátké vlády obnovil svou moc na většině území starého Kharadu, tj. povodí řek Tiry a Shadnahu a ve Zlatém trojúhelníku na soutoku Naeri al-Saá a Dhinaá.
- Khar Dakhos - 192-199 – mladší Khaledův syn zmocnil se vlády neprávem, což vedlo k pozdější válce s jeho starším bratrem o dědictví. Popsáno v pověsti O čtvrté krvi.
- Khar Arpan 199-219 starší Khaledův syn. Po porážce svého mladšího bratra usedl na trůn za jeho vlády vznikla pověst o pokolení čtvrté krve. Pokrevní linie gîvských vládců měla do té doby tři větve. Gîvskou, gholpirskou a goneshskou. Gholpirská větev vymřela za časů jeho vnuka Khar Avity. Posledním vládcem gîvské větve byl Khar Gimal. Nejdéle přetrvala gonešská větev jejímž posledním členem byl Khar Goren, který zemřel rukou Azrana Hira. Čtvrtou nejmladší větví se stali Goniové, kteří sídlili v Chagaru a odvozovali svůj původ Farida a kharské princezny Shamiry.
- Khar Nabu 219 – 245 vládl v časech občanské války v Enqaindoru (Svár bratří krále Pelendôra) a bylo to období největšího vlivu Kharadu, protože o jeho podporu se ucházeli obě válčící strany.
- Khar Avita 245 – 278 za jeho vlády Kharad dosáhl svého největšího územního rozmachu. Ještě jako následník byl sice poražen hardazinským králem Elshirem Krutým, ale poté co usedl na trůn svou moc upevnil a za jeho vlády dosáhl pozdní Kharad svého největšího rozmachu, protože ovládl i jižní část Pětiměstí. Po skončení občanské války v Enqaindoru se musel potýkat s rostoucí vojenskou mocí Enqaindoru a odrážet vojenské útoky hardazinského krále Té odolal díky vojenskému mistrovství jeho generála Azrana Hira který úspěšně odrazil všechny útoky hardazinského krále Radamise a na jihu dokonce území Kharadu ještě rozšířil o území kolem jezera Nessat. Svému synovi předal království, které bylo svým bohatstvím a mocí srovnatelné s Enqaindorem.
- Khar Gimal 278 – 280 rozmach Kharadu končí drtivou porážkou u jezera Kimó, která znamenala konec tisícileté kharské dynastie. Na zdrcující porážce se tragicky podepsala ješitnost mladého panovníka, který poslal zkušeného Azrana Hira do vyhnanství. Mladý král žárlil na věhlas zkušeného vojevůdce, a jako záminku pro vyhnanství si vybral jeho milostný vztah se svou sestrou Gemalou. Kharové se považovali za bohem vyvolený rod a jeho členové mohli vstupovat do manželských svazků jen s členy vlastní široké rodiny, která byla nositelem téže posvátné krve. Tato povinnost byla jedním bodu úmluvy, kterou Kharové v dávných časech učinili s Khâr-anem. Symbolem, písemným svědkem této úmluvy byla Yôkhâranâ, Dar Krále lidí, posvátná kniha, která byla střežena v hlavním gîvském chrámu. Podle pověsti by její ztráta přivodila pád dynastie Kharů. A skutečně se tak stalo, když princezna Gemala tuto knihu na svém útěku z Gîvy odnesla s sebou. Tento příběh popisuje zveršovaný epos Ningal sin, Princeznin pláč, který byl známý po celém území Dar Síl-haadu a bardové jej přednášeli i na území Hardazinu. Možná by se historie odvíjela jinak, kdyby u jezera Kimó stál zkušený Azran Hir stál po boku mladého krále a kdyby Yôkhâranâ zůstala na svém místě v gîvském chrámu. Pověst se však musela naplnit. Mladý král neměl vojenské zkušenosti a výsledkem byla zdrcující porážka, ve které padl nejenom on, ale i všichni dospělí mužští členové královské dynastie Kharů. Tyto události jsou popsané ve zpěvu Ningal sin – Princeznin nářek.
- Khar Goren 280 – 290 princ z vedlejší goneshské větve Kharů (Khar Gimal byl jeho strýc), který po pádu a vyplenění Gîvy vládl v Goneshi ve druhém hlavním městě Kharadu. Poměrně úspěšně odolával náporu Nogaimů až do té doby než nogaimský shaadar Jawhar získal do svých služeb Azrana Hira. Ten Khar Gorena v bitvě o Zlatý trojúhelník porazil a poslední kharský vladař padl na bitevním poli rukou vítězného generála. Jím rod Kharů vymřel po meči.
Léta 290 – 350 e.d. jsou v dějinách Gívy jmenovány jako roky hanby – protože to byla doba nejhlubšíhu úpadku. Ve městě vládli samozvanci podporvaní jednou sîwarskými Parnazi jindy zase al-Hareky z Nogashaaru.
Tolik o nejstarších historii Kharadu. S odkazy na ní se bude čtenář setkávat ve všech budoucích pokračování, protože Gîva a události s ní spojené budou mít zásadní vliv na děj ságy.
Tady je vhodné udělat krátkou jazykovou odbočku. Rodové jméno vládnoucího rodu Gîvy — Kharů (které samo pravděpodobně pocházelo ze jména Khâr-anâ) přežilo své vládce a stalo se v pozdějších dobách synonymem slova král, které od oněch časů používali všichni vládci v oblasti Blízkého jihu. Příkladem byl darkhâr – velko-král, titul panovníka z Osttaru a Hyrndaloru. Azrakhâr – mořský král, titul vládců Azrazinu z Merélosu. Sigkhâr – pětinásobný král, titul, který používali vládci Pětiměstí. Do katbatu se toto slovo dostalo ve pozměněné formě slova khôr, kde označovalo cizí vládce nebo krále, viz. Rômenkhôr, Král východu. Základ tohoto slova se objevil i v pojmenování gherkharos – gherkhan král draků, což bylo pojmenování mocného panovníka Ghireshů—Gortrogů z tajemného východu.
