V nivzarštině, což byl jazyk společný obyvatelům dvou velkých říší na severu Velké písečné pouště tj. Pětiměstí a Gîvské říše, značí Gî nâat „Gîvský důl“. Znakem Gî nâatu byla motyka jako symbol kovkopů, ze kterých vzešlo bohatství cechu, a brk, kterým se vyplňovali dlužní úpisy penězoměnců, které bohatství cechu stvrzovaly.

Na počátku 4.století e.d., kdy podle gîvských kronik skončilo období hanby, bylo území Gîvské republiky omezeno jen na nevelké území kolem stejnojmenného jezera. Přesto z tohoto malého území vzešla nová moc Gîvy.

Jak k tomu došlo?

Území v okolí Gîvského jezera bylo odjakživa proslulé zlatonosnými poli, která v těchto časech přešla do majetku místních patricijských rodů. Nejbohatší a nejmocnější z nich se roku 353 e. d. se spojily a založily tzv. gîvský důl – Gî-nâat a prohlásili Gîvu za kupeckou republiku vedenou „kissarou“ - sněmem nejbohatších měšťanů v čele s „tavorem“ - doživotně voleným představeným sněmu. Zprvu se jednalo jen cech kovkopů (naatari) vedený rodinou Eghyanů. Až později se přidal cech hutníků (kuwari), který zlatou rudu zpracovával, vedený rodinou Dakheriů.

Prvním tavorem – přestaveným kissary se stal Heydar Eghyan. Eghyanové o sobě tvrdili, že jsou následníky Kharů po přeslici. Podle pověsti byla poslední kharská princezna Tahmeh, dcera Khar Gimala velekněžkou chrámu Miah. Mia´sor nebyl, na rozdíl od Khâr-anova chrámu, Bregedôrovými vojáky po dobytí Gîvy vypálen, a tak to byly právě kněžky Mia´soru, které v časech největšího úpadku Gîvy město vedly a umožnily mu přežít. Podle pověsti stály i v pozadí založení Gî nâatu, protože Tahmeh, kromě toho, že byla velekněžkou, byla i matkou již zmíněného Heydara Eghyana, prvního tavora kissary. 

Již sedm let po ustavení kissary se města zmocnil nogaimský vladař Jihran I., který sem načas přenesl i své sídlo. To byl důvod, proč jej jeho soukmenovci nazývali „Gîvan“. Nogaimské područí kupodivu pomohlo městu k novému rozmachu, protože gîvští obchodníci získali přístup do všech krajů rozlehlé nogaimské říše. Celé následující století pak byl Gî nâat jednou z nejdůležitějších provincií Nogashaaru. Vnější moc Gîvské republiky začala růst až po po drtivé porážce u Mes Azatu v roce 478.e.d., kde porazil enqaindorský král Egnor II. Vigador na hlavu nogaimského shaadara Dikrama II. Dobyvatele a odstartoval tak pozvolný úpadek Nogashaaru.

Dokud byl Gî nâat provincií nogaimské říše, končilo vytěžené zlato v pokladnicích shaadarů a kissaře zůstávala jen provize za těžbu a zpracování. Teprve když Gîva získala po bitvě u Mes Azatu samostatnost, mohla začít razit vlastní mince, proslavené „velké zlaté“ – zinary. To vedlo ke vzniku dvou nových cechů, které se brzy staly součástí kissary. Mincíři (zinari) spravovali gîvské mincovny a penězoměnci – azahari (zinbatové v katbatu), kteří časem dali jméno celému osazenstvu kissary, peníze směňovali a půjčovali. Jen cizinci podrobně znalí vnitřních poměrů Gî nâatu, věděli, že kissara se dělí na čtyři cechy – kovkopy, hutníky, mincíře a penězoměnce. Právě penězoměnci, zinbatové věnující se půjčování peněz za úrok, vytvořili ojedinělý směnečný systém, který byl propojený se rozsáhlou sítí peněžních domů. Systém směnek umožňoval v podstatě to, co je známo jako bezhotovostní platební styk. Od počátku služby Gî nâatu jej hojně využívali kupci, pro které to znamenalo bezpečné cestování. V jednom městě složili u vyslance Gî nâatu hotovost, obdrželi směnku a v kterémkoli jiném městě, kde měl Gî nâat zastoupení si hotovost proti směnce mohli vyzvednout. Samozřejmě za jistý poplatek. Případně si mohli peníze za úrok i půjčovat. Cech azaharů řídili Gorenové, kteří tvrdili, že jsou též pokrevními následovníky Kharů, protože praotcem jejich rodu byl Goren, který se podle pověsti syn posledního vládce Khar Gorena z boční linie, která sídlila v Goneshi, který přišel na svět jako pohrobek.

Od založení Gî nâatu do časů popisovaného v sáze o Yorrânovi se v předsednictví kissary vystřídalo 12 tavorů:

• Heydar Eghyan    353 – 379 e.d. – zakladatel Gî nâatu, za jehož předsednictví sídlil v Gîvě nogaimský shaadar Jihran I.
• Sahar Eghyan      379 - 407 e.d.
• Farhad Eghyan    407- 421 e.d.
• Sirvan Dakherio   421 – 450 e.d. – kissara je rozšířena o cech kuwarů, vedený právě rodinou Dakheriů
• Shiran Eghyan     450 - 462 e.d.
• Akram Dakherio   462 – 479 e.d. – do kissary přijaty cechy zinarů a azaharů
• Parvin Goren        479 – 488 e.d. -   Gî nâat získává samostatnost, je obnoven Khâr-anův chrám.
• Kishar Eghyan     488 – 501 e.d. – poklekl před Ghireshi a uznal jejich svrchovanost. Jako symbol uznání nadvlády je v Chrámovém městě postaven Nir´zikur, chrám zasvěcený Nirgil walovi (Nimbresáro)
• Kamyar Nigsam   501 – 515 e.d. - podporoval Nardiny ve válce proti Valcamarenům
• Mehran Goren      515- 543 e.d. – vyhnal z města část kněžek Mia´soru tzv. Tairy Ydit
• Farid Goren          543 – 555 e.d. – podporoval Nardiny ve válce proti Valcamarenům
• Yanev Goren         555 – 576 – za jeho časů do města vrátila Yôkhâranâ

Sága se odehrává v časech, kdy se stal Gî nâat stal nejbohatší finanční institucí známého světa, který půjčoval všem panovníkům v dosahu jeho působnosti a financoval tak většinu válek, které se v oněch časech odehrály. Bez jeho finanční podpory se proto později neobešel ani nejmocnější vládce té doby Rômenkhôr. Díky tomu začala finanční moc cechu zinbatů růst a v Yorrânově době sahala síť finančních domů od Corie na východě až po Wynn v divokém souostroví Prstencových ostrovů na západě, od khantského Nagaru na břehu Amraavati na dalekém jihu až po Dôrminar na severu.

V časech následujících po náboženských válkách v Enqaindoru tedy na konci 5. století e. d. se stali nejbližším spojencem a později ochráncem Gî-nâatu Parnázové ze Sîwaru, jejichž roli koncem 5.století e.d. po porážce Sîwaru převzali Nardinové z Ghiry. Byli to potomci Elshira Krutého, kteří v průběhu Bědných roků uprchli z vyhnanství v Jižních pustinách a založili na horním toku Tiry nejprve malé, ale později stále mocnější knížectví. Ghirské vládce spojovala s Gîvou společná nenávist k dôrminarským vládcům. . S patronací Nárdinů je spojený nástup azahariů a jejich vládnoucího rodu Gorenů k moci. V Gîvě je obnoven kult Khâr-anâ a znovu vystavěn jeho chrám. Gorenům se podaří ovládnout oba nejdůležitější úřady v Gîvě. Stolec tavora i palasara. Mehranu Gorenovi se podaří prosadit nový volební systém kissary, který Gorenům zajistí volební převahu. Výnosem stejného tavora Mehrana Gorena jsou pak roku 518 z města vyhnány kněžky Tairy Ydit, které podporovaly rod Eghyanů, čímž je v Gîvě odstartován mocenský zápas Gorenů a Eghyanů. Dlouholeté spojenectví s Nardiny bylo porušeno až v polovině 6.století e. d., kdy se Gî-nâat přiklonil na stranu Rômenkhôra během jeho války s Nardiny o severní Pomoří.