Celé království bylo správně rozděleno na menší území, tzv. provincie, kterým se říkalo léna v katbatu - lôn. Těmto lénům vládla dědičná knížata pelerinové. Menší správní území byla údělná vévodství telôn, která se udělovala dočasně královským příbuzným popřípadě vysoké šlechtě jako odměna za výkon královských úřadů. Takovým případem byl například Arigdar (což je zlidovělá forma původního názvu Aranitelôn – Královnino léno), kde se zachoval výstavný palác a který sloužil jako druhé sídlo dôrminarských královen. Tyto menší správní celky se většinou soustřeďovaly kolem význačného královského hradu a byly to ostrůvky královské moci na území dědičných knížat. V čele telônu stál dartegin, vévoda. Ještě drobnějšími správními celky byla hrabství aenlôn v jejichž čele stál aendîrl. Hrabstvím se zvláštními privilegii byl farlôn, v jejichž čele stál tzv. fardîrl. Byla to svobodná území zbavená všech povinností vyjma jediné, na vlastní náklady sloužit ve zbrani pod královskou korouhví. Farlôny byly zakládány v neklidných pohraničních oblastech a to zvláště krátce po Bědných rocích za regenta Arantara v podhůří Ohnivého prstence.

V Yorrânových časech byl celý  správní systém království již v troskách, mnohé šlechtické rody však i nadále používali tituly, vztahující se ke konkrétnímu území, i když jejich praktický význam byl již dávno ztracen (například Querrtarenové drželi titul darteginů z Hyrndaloru).

Konkrétní šlechtické tituly.

Rhinardôr – král. Někdy, především ve vlastních jménech se často používalo jen zkráceného dôr. Například Brege-dôr – Nezkrotný král, Male-dôr – Bojovný král, Dôr Gedir – Vítězný král. Pozorný čtenář si jistě všiml, že v pojmenování králů Enqaindoru vládne jistá nepřehlednost. To je zapříčiněno tím, že v Enqaindoru, jak již bylo zmíněno v Pojednání o jazycích se používaly dva jazyky. Dôrbat – královská řeč (nazývám ji latinou Enqaindoru) a katbat – běžná řeč. Každý panovník měl vlastní jméno v dôrbatu, které ovšem většině prostých obyvatel království nebylo vůbec známo. Prostý lid znal své krále především podle jejich přízvisek. Výše zmíněný Bregedôr, jak jej znal prostý lid, používal v dôrbatu  vlastní jméno Egnor s přízviskem Brega – Nezkrotný. Za zmínku snad ještě stojí, že od obnovení království vlastní jména všech králů v dôrbatu začínala na písmeno E. Jinak korunovace nového rhinardora mohla proběhnout teprve po dosažení věku dvaceti sedmi let.

Pelerin – kníže. Nejvyšší šlechtická hodnost Enqaindoru, která byla spojená s vládou nad konkrétním územím, které uděloval v léno sám král Enqaindoru. V Yorrânových časech měly mnohé šlechtické knížecí tituly již jen symbolický význam, protože mnohá území, ke kterým se původně vztahovaly, byly již dlouhá desetiletí ztracené.

Dartegin – vévoda.  Zde snad stojí za zmínku, že je zde souvislost s katbatem, ve kterém sloveso tegi znamená vést a přídavné jméno dar znamená velký. Jinak vévoda mohl obdržet své panství jako léno přímo z rukou krále - rhinardôra ale i z rukou knížete – pelerina, kterému byl pak zavázán vazalskou poslušností. Příkladem byl Celinor – dartegin z Pelengornu, jehož lenním pánem nebyl král, ale nîlparský pelerin.

Aendîrl – hrabě. Nižší šlechtická hodnost opět udělovaná přímo králem nebo knížetem a většinou se vtahovala k nějakému městu nebo hradu. Tento titul nemohl udělit vévoda. Příkladem byl na počátku své kariéry Segestir Rodonas, aendîrl z Kharu.

Fardîrl – svobodný pán. Tento titul se vymyká běžné hierarchii. Jak uvádí Galinas ve druhém díle ságy Psanec, byli fardîrlové výsledkem nešťastného počinu regenta Arantara, který daroval bojovným šlechticům z celého království půdu na hranicích říše za podmínky ochrany hranic. Tato léna osvobodil od všech povinnosti vyjma ochrany královské hranice. Když se hranice v 6.st. e. d. zhroutila, přestěhovali se mnozí fardîrlové na jižní svahy Sněžných hor, kde si založili naprosto nezávislá a nikomu nepodřízená panství. Jen symbolicky uznávali svrchovanost krále Enqaindoru. Příkladem byl Ildgar Mirimon pan horního Aringlernu a fardîrl z Nagîrontu. Další rody fardîrlů najde čtenář v rubrice rodokmeny. Dlužno podotknout, že nezávislost jejich panství mnohdy pramenila spíše z jejich chudoby než vojenské moci.

Vigar – rytíř. Nejnižší šlechtická hodnost, která nebyla spojená s držením konkrétních statků či lén. Spíše jen označovala odlišnost svého nositele od prostého lidu. Rytíře opět mohl jmenovat pouze král nebo kníže.

Královské úřady

Hârrdin – královský komoří. Nejvyšší úřednická hodnost v Enqaindoru. Držitel toho titulu zastával všechny královské povinnosti a pravomoci v době nepřítomnosti krále nebo jeho neschopnosti. V časech, kdy budoucí král nebyl z důvodu věku ještě schopen vlády, vládla za něj vláda regentů, což se stalo v historii Engaindoru dvakrát.

Rhinardin – druh krále, v příběhu se používá spíše označení kancléř. Osobní králův tajemník a osoba, která měla k panovníkovi nejblíže. I když hodnost hârrdina - komořího byla oficiálně vyšší, mnohdy to byl právě rhinardin, kdo se stával šedou eminencí a skutečným vládcem království.

Tegardin – maršálek. Nejvyšší vojenská hodnost království. Tento hodnostář vedl královské šiky buď sám nebo po boku krále. Byla mu podřízena celá polní zemská hotovost s výjimkou královské gardy, které obvykle velel prvorozený princ a dědic nebo nějaký králův oblíbenec.

Balkardin – admirál.  Nejvyšší námořní hodnost. Největší váhu měla v časech Evreda Mořeplavce a jeho vnuka Egnora II Vigadôra. Od konce 5.st. e. d. začala námořní moc Enqaindoru slábnout a tato hodnost pozbývala na svém významu. Většinou bývala v držení členů šlechtického rodu Arcatirenů z Evraru.

Pelenhir – purkrabí. Správce královského města Dôrminaru. Vzhledem k tomu, že tento úředník spravoval sice jediné město, ale město, kde sídlil král byl řazen mezi nejvyšší královské úředníky. Pod dobytí města Gortrogy se z tohoto titulu stala nejvyšší hodnost, protože všechny ostatní zanikly s pádem království. Od vzniku Obnoveného království si tuto hodnost vždy nárokoval rod Algatirenů.

Bahiard – královský sudí. Dříve hodnost podřízená hârrdinovi, v Yorrânových časech druhý nejdůležitější úřad v Dôrminaru.

Avardin – velekněz. Tuto hodnost uvádím jen pro informaci, protože v Yorrânových časech už ji nikdo nezastával. Uctívání starých bohů nebylo v Dôrminaru povoleno.