Všechny uvedené rodokmeny obsahují časové období od počátku 6. století e.d., až do Yorrânových časů, což zatím postačuje pro orientaci při četbě 1. až 5. dílu. Jak bude vyprávění pronikat hlouběji do historie království, budu postupně přidávat rodokmeny pro další časová období.

Algatirenové  - byli jedním z nejvýznamnějších a nejstarších rodů Dôrminaru. Z tohoto starobylého rodu pocházela většina správců města, kteří užívali titul pelenhir.  Jinak v minulosti zastávali i jiné důležité úřady jako například nejvyšší královský úřad komořího. Nejslavnějším zástupcem rodu byl Baldor Dar -Veliký, který se stal na konci vlády krále Gowenzira praktický vládcem říše. V našem příběhu je dočasnou hlavou rodu Beregir Algatiren. V příběhu jsou zmíněna i jména jeho bratrů Arehila a Belehira, který padl slavnou smrtí v mokřadech Nîntharu. Beregirovým nástupcem se měl stát jeho syn Iarlor. Jisté nepominutelné právo na to stát se hlavou rodu, by měl mít i jeho synovec Calemir - syn Arehilův. Levoboček Celinor žádné dědické právo neměl, protože jeho původ byl velmi nejasný. Jak se čtenář dozví v dalších pokračováních, Celinor ve skutečnosti nositelem krve Algatirenů nebyl.

Algatiren znamenalo v překladu „Strážce stromu“. I proto byl na erbu Algatirenů strom s kořeny a dva zkřížené klíče v bílém poli. Korouhev rodu byla bílá, což mělo připomínat jejich prastarou rodovou linii a jejich příznivci si proto říkali Nômrim - Bílí. Rodové heslo Algatirenů znělo „Nepoddáš-li se, neprohraješ.“ Tento rod se odjakživa honosil titulem pelerin nîlparský a někteří jeho členové dokonce užívali titul regenta nîllônského.

Hastamirové – starý šlechtický rod původem z Dôrminaru, který měl velké pozemkové statky v Nîlparu a odjakživa byl věrným vazalem nîlparských pelerinů Algatirenů. Hastamirové nechvalně prosluli během náboženských válek i za  války barev svou krutostí. Od těch dob jsou smrtelnými nepřáteli Taurenů a Yontarenů. Z rodu Hastamirů pocházela Beregirova manželka  Aruwen a její bratr Mapor Hastamir, který se neblaze proslavil během Noci krvavých kopí jako vrah Erindila Taurena.

Hastamir znamenalo v překladu „Sekerník“. Na erbu Hastamirů jsou dvě zkřížené sekery v bílém poli. Rodové heslo Hastamirů znělo „Navzdory“. Hastamirové byli hrdými nositeli titulu aendîrl.

Arasové – bojovný šlechtický rod svobodných pánů, fardîrlů střežících severní pohraničí na levém břehu Dardúnu a neprostupné močály Nîntharu. Jeden z mála rodů, který nemusel po ovládnutí Pomoří Nardiny, přesídlit na druhý břeh Dardúnu. Jejich hlavní tvrz Myrgron stála na úpatí Ohnivého prstence a tvořila spolu s pevností Pelengorn, která patřila jejich lenním pánům Algatirenům bránu do Nîlparu. Představitelem toho rodu byl kdysi Baldir Aras a později jeho synovec Lomar Aras, který jako jeden z mála přežil nešťastnou bitvu v mokřadech Nîntharu. Dalším členem rodu byl Anagor Aras, správce Přístavu v Dôrminaru

Aras znamenalo v překladu „Jelen“. Na erbu Arasů je jelení hlava v bílo-zeleném poli. Rodové heslo Arasů znělo „Hrdost a čest“.

Norcové - starobylý velmi početný šlechtický rod původem z podhůří Ohnivého prstence, kde kdysi vlastnil rozsáhlá panství na horním toku Haiwadurnu. Norcové byli považováni za hlavu tzv. fardîrlů. Po ztrátě Pomoří a držav na levém břehu Dardúnu se tento rod rozdělil. Větší část jeho členů přesídlila do Merélosu, kde po ovládnutí Pomoří Nárdiny vstoupili do služeb mořského krále - azrakhâra jinak knížete Tareda Nardina. Menší část rodu se přestěhovala do Dôrminaru, kde se manželským svazkem spojili s Melaroccy. Ačkoliv se melerosská větev rodu se hlásila k bílé, tak členové dôrminarské větve, díky příbuzenským vztahům  kolísali mezi Zelenými a Bílými. Jedním ze slavných členů rodu byl Alwyn Norca, který padl, když v močálech Nîntharu, když kryl ústup královského vojska. Nejznámějším zástupcem Norců v Dôrminaru byl Gellain Norca správce Severního podhradí.

Norca znamenalo v překladu „Neústupný“. Na erbu Norců je bílá věž na modročerné šachovnici. Rodové heslo Norců znělo „Neústupní“.

Cantarenové  - byli v minulosti jedním z nejvýznamnější rodů hlavního města. Odvozovali svůj původ od královské linie Valcamarenů, protože zakladatel rodu byl princ Arion z Rontardu (strýc krále Bregedôra a manžel krásné Celebrías), který užíval přízvisko Cantar, Chrabrý. Za náboženských válek se dokonce jeden z členů rodu Arion I.Cantaren zvaný Failondôr stal na čas právoplatným králem Enqaindoru. V časech příběhu to však byl v Dôrminaru již nepříliš významný rod. Důvodem byla ztráta většiny rozsáhlých lén, které kdysi vlastnili v okolí Rontardu a severně od pohoří Rhant. Poslední nevelké panství kolem hradu Canront, kteé jim zůstalo bylo vklíněné do držav Algatirenů v Nîlparu, to je činilo na tomto rodu naprosto závislými. Ačkoliv v minulosti patřili mezi příznivce modré barvy, tak v době příběhu stáli na straně Nômrim, Bílých. Slavnou postavou rodu byl královský maršálek Therain Cantaren, který padl v bitvě na Azgaulatu. Hlavou rodu byl v čase příběhu byl Carnar Cantaren správce Nového města.

Cantaren znamenalo v překladu „Chrabrý bojovník“. Na erbu Cantarenů je zkřížený meč a sekera v rudé barvě, podložené bílým pruhem a to vše v modrém poli. Rodové heslo „Silní a vytrvalí“. Z hlediska urozenosti se vyrovnali Algatirenům, protože byli stejně jako oni nositelé titulu pelerin.