Arúdazin - Západní království o kterém se toho zatím čtenář příliš nedozvěděl, což se ale v dalších pokračováních ságy změní. Zatím je pro nás důležité jen to, že to bylo území, kde se koncentrovala moc rodů hlásících se k červené barvě. 

Oroinarenové  byli po Valcamerenech a Nardinech třetím a nejmladším královským rodem na původním území Enqaindoru. Původně to byl knížecí rod (užívající titul pelerin) se sídlem v Anúgradu na severozápadě Enqaindoru. Severozápadní provincie si vybojovaly svou nezávislost na dôrminarských vládcích až během zmatků na konci vlády Egnora II. Vigadôra (tedy koncem 5. st. e.d.). Tehdy tento prastarý rod vznesl nárok na užívání královského titulu na základě svého prapředka Arvegila z Lindonu, který byl zetěm samotného krále Obnovitele.  Prvním nezávislým panovníkem tohoto rodu se však stal až Amrahir I., který přijal královský titul (po smrti svého švagra Madora Yontarena) a tak prakticky vyhlásil svou nezávislost na Dôrminaru roku 496 e.d. Tento rod byl vždy pokládán za hlavu strany Červených, Narurim.

Oroinarenové znamenalo v překladu „Znovu postávající“. Tento rod se hlásil k původní tradici prvních Valcamarenů, kteří nosili černou korouhev. Proto je barva jejich erbu černá a příslušenství ke straně Červených symbolizovalo rudé vycházející slunce a nad nímž zářily tři zlaté hvězdy.  Erb byl podobně jako v případě Nardinů a Valcamarenů ozdoben královskou šerpou. Heslo rodu znělo „Střez světlo a varuj se stínu“.

Yontarenové byli šlechtickým rodem sídlícím v Cîargrodu a vládli jižní provincii Západního království, kterému se říkalo Dúnârd, Meziřící. Někdy se jim také říkalo knížata z Gotrine, podle rodového hradu, položeného na téže řece. Hlavou tohoto rodu byl v časech našeho příběhu Deón Yontaren, který používal knížecí titul pelerin. Yontarenové byli úzce pokrevně sblíženi s Oroinareny, protože měli podobně jako Taurenové a Nevrinové společného předka (Mendir z Dúnârdu) a oba rody dlouho jako rovný s rovným vládli Západu. Bok po boku vedli i válku s Egnorem II. Vigadôrem, ve které však zástupce Yontarenů Mador padl.  Když měl být korunován první král Západu byly Madorovi synové ještě v jinošském věku, což využil jejich strýc Amrahir a nechal se korunovat. Nejmladší z Yontarénu Darion Yontaren po dlouhých sporech uznal svrchovanost Oroinarenů a na počest této události změnil i rodové heslo. Byl to rod, který se vždy hlásil k Narurim, tedy Červeným.

Yontarenové znamenalo v překladu „Víceslavní“ . Yontarénové měli v erbu stříbrný měsíc a tři stříbrné hvězdy v červeném poli. Jejich rodové heslo znělo „Dvě paže, jedna vůle“.

Pandirmové –byli prastarým hrdým šlechtickým rodem sídlícím v nejsevernějším cípu říše. Sídelním městem byl Nîltorn. Pandirmové byli sice vazalové panovníků Arúdazinu, ale brali své lenní povinnosti vůči panovníkům z rodu Oroinarenů, kteří sídlili v hlavním městě západu Anúgradu velmi nezávazně. Byli jedním z nejstarších rodů původního Enqaindoru a stejně jako Quertarrenové tvrdili, že v jejich žilách proudí i elfská krev. Stejně jako oni používali titul dartegin. Ailwingové daleko na jihu jsou jejich bratránci.

Pandirmové – v překladu „Vládci věží“. Na erbu rodu Pandirmů byly v rudém poli dvě zlaté věže s hradbou a mezi věžemi byl stříbrný srpek měsíce. Heslo rodu znělo „Nezávislí a stálí“.

Gilsarové – byli šlechtickým rodem původem z Meziříčí a byli to věrní vazalové a podporovatelé pelerinů z Ciârgrodu. Honosili se šlechtickým titulem aendîrlů. Jejich sídelním hradem byl hrad Igmilgard stojící na středním toku Andabarinu. Svůj původ odvozovali od bájemi opředené princezny Falahîril. Jeden z příslušníků toho rodu Artagil Gilsar bude hrát klíčovou roli v dalších pokračováních ságy.

Gilsarové – v překladu „Z hvězdného kamene“. Na erbu tohoto rodu byla v rudém poli zelená vlasatice –kometa. To mělo odkazovat na zvláštní událost, která se udála v časech, kdy byl jejich rod založen. Heslo rodu znělo „Přicházím neočekáván“.