Všechny uvedené rodokmeny obsahují časové období od počátku 6. století e.d., až do Yorrânových časů, což zatím postačuje pro orientaci při četbě 1. až 5. dílu. Jak bude vyprávění pronikat hlouběji do historie království, budu postupně přidávat rodokmeny pro další časová období.

Querrtarenové  - byli nejen nejvýznamnějším vévodským rodem, ale pravděpodobně i nejstarším šlechtickým rodem Enqaindoru. V Dôrminaru se o Querrtarenech tradovalo, že jsou rpůvodem starší než panovnický rod, protože v povodí Dardúnu žili ještě před příchodem Valcamarenů. Navíc existovala pověst, že v jejich žilách od dávných dob kolovala elfská krev. Písemně doložitelným byl novodobý zakladatel rodu Admaer Pirnar „Půlelf“, který se oženil s Aurelais, dcerou Dôr Valcamara, první hlavou říše po obnovení království. Jeden z členů rodu dokonce na krátký čas dosedl na dôrminarský trůn.  Jmenoval se Theran. Protože však jeho korunovace byla vynucena silou a dostal přízvisko Riestar „Samozvanec“. I díky němu Querrtarenové nikdy nedosáhli na titul pelerinů i když byli pokrevně spříznění s královským rodem Vakcamarenů. Theran Riestar se díky tomu stal proklínanou černou ovcí rodu. Rod Querrtarenů se vždy hlásil ke královské straně Modrých, Luinrim. V příběhu je často zmiňovaná postava královského kancléře Devrena Querrtarena. V době Abarhilova prvního pobytu v Dôrminaru byli jsou zmiňování jeho dva synové, – Galahir, kapitán Segestirovy družiny a jeho bratr Therion, který však žil na rodových statcích v jižním Lônardu.

Querrtaren znamenalo v překladu „Pocházející ze staršího lidu“. Na erbu Querrtarenů byla zlatá osmicípá hvězda v modrém poli. Heslo rodu vyjadřovalo jejich starobylost a s z ní plynoucí pokoru „Vedu, tedy sloužím“ . Odjakživa užívali titul darteginů, ale díky jednomu ze svých předků, nikdy nedosáhli na titul pelerina i když by si to starobylost jejich rodu zasloužila.

Mirimonové – šlechtický rod, který byl povolán v divokých časech po Bědných rocích ze západu na obranu východního pomezí, aby zde hájil pohraniční pevnosti v podhůří Ohnivého prstence. Jeho původ potvrzoval tvar erbovního štítu, který se lišil od erbů používaných v Pomoří. Když východní Pomoří ovládli Nardinové, odešli Mirimonové stejně jako ostatní rody fardîrlů do podhůří Sněžných hor, kde si vystavěli nevelký hrad – Nagîront, Soví hrad v povodí Aringlernu. Patřili mezi tzv. fardîrly, bojovné svobodné pány, kteří neuznávali nikoho jiného než krále, a proto byli vždy stoupenci Modrých. V čase našeho příbehu byl jeho hlavou Ildgar Mirimon pán horního toku Aringlernu.

Mirimon znamenalo v překladu „Svobodný“. Erb Mirimonů tvořila modrobílá šachovnice na které byla vyobrazena černá věž stojící na skalním ostrohu. Heslo rodu bylo odrazem jejich minulé služby na hranicích „Nespoutaní a volní“. Odjakživa užívali titul fardîrlů, svobodných pánů.

Targonové – malý šlechtický rod ovládající odjakživa střední oblast Kamenin v povodí Myrglernu a Darglernu. V časech, kdy území mezi Dulgisôlhem a Darglernem ovládli Dulginové se stáhli vysoko do pohoři Sněžných hor, kde stál v povodí Myrglernu jejich sídelní hrad Ciberont. Přes bílý podklad erbu se vždy hlásili k modré barvě. V časech Abarhilova pobytu v Dôrminaru hovořil o existenci tohoto rodu Galinas, když zmiňoval hlavu rodu Gareda Targona a jeho syna Esteda. Gared měl za manželku Nyannel, což byla sestřenice kněžny Gwinel Tauren.

Targonové znamenalo v překladu „Pánové Kamenin“. Na erbu Targonů byla kančí hlava v modrém pruhu šikmém pruhu v bílém poli.  Heslo rodu odráželo základní vlastnost jejich erbovního zvířete „Neskloním se“. Odjakživa užívali titul fardîrlů, svobodných pánů.

Arcatirenové byl rod prý stejně prastarý  jako Querrtarenové. Také v jejich krvi bylo možno nalézt stopy elfské krve. Kdysi byl sídelním městem tohoto rodu Evrar na ostrově Orizain, odkud však byli vypuzeni Nardiny. V časech našeho příběhu vládli Arcatirenové daleko na západě poměrně rozsáhlým lénům zvaným Qainnor, Nová země, s hlavní městem Qarcilorem. Odjakživa patřili k příznivcům Luinrim, Modrých. Protože do těchto krajů, zatím nikdo z hrdinů ságy nezabloudil jsou zmiňováni členové tohoto rodu jen okrajově. Hlavou rodu byl Darahil Arcatiren, který měl za manželku Maldoriel, nejmladší dceru posledního engaindorského krále.

Arcatirenové znamenalo v překladu „Strážci labutě“. I proto byla na erbu Arcatirenů loď ve tvaru bílé labuti v modrém poli. Heslo rodu znělo „Věrni v bouři“.

 Ailwingové  vládli velkému ostrovu Laityrr daleko na západě. Jejich panství bylo skutečných ostrovem klidu a prosperity, kterého se nedotýkalo nic z válek a zmatků posledního půlstoletí. Díky tomu bylo jejich bohatství a moc srovnatelné s nejbohatšími knížecími rody Enqaindoru. Počátky jejich panství však tak růžové nebyly.  Koncem 5.století získaly západní provincie za poměrně dramatických okolností nezávislost na dôrminarských vladařích. Daleko na severozápadě tehdy sídlil mocný rod Pandirmů a část jeho členů odmítla složit hold novému králi Arudazinu - Západního království. Raději opustili svá rodová sídla nasedli na lodě a vyrazili hledat novou zemi. Tu našli daleko na jihu na Ostrově květů. Své panství si však museli vybojovat dlouhým a krvavým zápasem s Nassy, mořskými lupiči.  Jako jedni z mála byli věrnými přívrženci Modrých - Luinrim.  Právě jejich pomoc zachránila Arcatireny a jejich lid před vyhlazením po dlouhém útěku ze západu po prohrané válce s Nardiny. Od té doby pojilo oba rody úzké spojenectví.

Ailwingové znamenalo v překladu „Zrozeni z leknínu“ . Na erbu byl rudý leknín v modrém poli. Archaický tvar jejich erbu, podobně jako u Mirimonů ukazoval na jejich původ - západní provincie. Rodové heslo znělo "Rodím se vždy znovu".

Tareenové – v překladu . Jednalo se o nepříliš mocný a významný šlechtický rod z ostrova Laityrr. Co  však tento rod postrádal na světské moci, to si vynahrazoval na věhlasu svých členů. Z rodu Tareenů pocházeli osobní rádci a druhové samotných dôrminarských vladařů. Navíc z toho rodu pochází i jedna z klíčových postav ságy - Kewal Tareen. Na ostrov Laityrr přišli předkové Tareenů z pevniny na přímé pozvání Ailwingů. Původem pocházeli z Travin a národa, který si říkal Daka´reen - Druzí uprchlíci. Užívali šlechtický titul aendîrlů, ale povídalo se, že jim proudí v žilách královská krev rokhârianských králů, na což odkazovala malá korunka na jejich erbu.

Tareenové znamenalo v překladu „Vznešení uprchlíci“. Tvar jejich erbu ukazoval na jejich původ ze severovýchodních plání. Jeho pozadí tvořilo rudé a zelené pole. V rudém poli bylo oko, zeleném ruka s mečem. Heslo rodu znělo „Paže králi, mysl bohu“.