Uvedené rodokmeny obsahují časové období od počátku 6. století e.d., až do Yorrânových časů, což zatím postačuje pro orientaci při četbě 1. až 5. knihy. Jak bude vyprávění pronikat hlouběji do historie království, budu postupně přidávat rodokmeny pro další časová období.

Taurenové. Po tragických událostech Noci krvavých kopí se v čase prvního Abarhilova pobytu v Dôrminaru mělo za to, že tento šlechtický rod vymřel po meči. Jediným, v hlavním městě žijícím potomkem rodu, byla kněžna Gwinel, jejíž syn ač po otci Rodonas se ujal vůdčího postavení ve straně Gwenrim. Jak však vyjde časem najevo, přeživších Taurenů bylo více i když žili mimo hlavní město. Ukázalo se, že to je rod stejně nezdolný jako břečťan, který měli v erbu. Sídlem rodu býval mocný hrad hrad Nîntargos na břehu Dardúnu, který byl vypálen za poslední války z Gortrogy. Z rozlehlých držav a lén, které se kdysi rozkládaly severně od Dôrminaru nezbylo tomuto rodu prakticky nic. Zůstaly jen nevelké statky položené jižně od Dôrminaru v Lônardu, které dostal do správy Segestir ze spřízněného rodu Rodonasů.

Tauren znamenalo v překladu „Pocházející z lesa“. Na erbu Taurenů byl skřížený meč a dýka v modrém poli obtočené břečanem. Symbolika tohoto erbu byla poměrně komplikovaná. Meč a dýka se vztahovaly ke staré pověsti o Gothwin, kde bylo předpovězeno, že z Flandirova rodu jednou vzejde muž, který bude držitelem Gothwininy dýky a Elómirova meče. Modrá symbolizovala, že Taurenové se cítili úzce svázání s panovnickým rodem Valcamarenů, protože z jejich rodu pocházela Tinglorien manželka krále Azgarinzila. Příslušnost k zelené tak připomínala jen zelená ratolest břečťanu. Rodové heslo Taurenů znělo „Nezdolnost a věrnost.“ Taurenové byli odjakživa nositelé knížecího titulu pelerin.

Melaroccové  - byli šlechtickým rodem úzce spřízněným s Taureny, kteří je považovali, stejně jako Nevriny, za své bratránce. Zakladatelem rodu byl Harlion zvaný Melarocco, který pocházel z národa Daka´reenů.  Harlion byl povolán do Dôrminaru Taureny za chaosu náboženských válek, které propukly po smrti krále Avaldôra. Daka´reenové byli týmž lidem, ze kterého pocházel i princ Elómir, manžel Tunriel Gothwin. V Yorrânových časech žili v Dôrminaru tři členové tohoto rodu. Jedním z nich byla Lewyan Melarocco, jejíž syn Gellain, po otci Norca, byl správcem Severního podhradí. Společně s Lewyan obývali starý palác Melarocců v Severním podhradí i její bratránci Meras a Genar. Melaroccové byli vždy příznivci strany Zelených.

Melarocco znamenalo v překladu „Přítel koní“. Na erbu Melarocců jsou dvě koňské hlavy v zeleném poli. Heslo rodu znělo „Volnost nade vše". Hlava tohoto rodu se pyšnila hraběcím titulem aendîrl.

Rodonasové  - původně nevýznamný šlechtický rod svobodných pánů - fardîrlů střežících pohraničí na levém břehu Dardúnu. Poté co Nardinové ovládli Pomoří, přesídlili podobně jako mnoho dalších fardîrlů do podhůří Sněžných hor do blízkosti hlavního města. Když se nejmladší dcera Gawrena Taurena, toho času královského komořího, Gwinel se provdala za Aerhase, tak se Rodonasové, jejichž přízeň kolísala mezi mezi Gwenrim a Nômrim, přiklonili ke straně Zelených. Ze svazku Gwinel a Aerhase se narodil syn Segestir po otci Rodonas. On se jako jinoch s matkou vrátil do Dôrminaru a protože ve městě v tom čase nežil žádný mužský potomek Taurenů, stal se hlavou strany Gwenrim. Později jej dokonce Rômenkhôr povýšil do knížecího stavu a současně mu povolil užívat opuštěné statky Taurenů v Lônardu.  

Rodonas znamenalo v překladu „Sokolí lid“. Na erbu Rodonasů byl sokol v zeleném a bílém poli. I barva erbu symbolizovala jejich nestálost, protože se vždy přikláněli na stranu toho, kdo mohl nabídnout více. Heslo bojechtivého rodu vyjadřovalo základní vlastnost jejich erbovního zvířete „Útočím bez varování“ . Od dob Aerhase Rodonase užívali titul aendîrl.