Příběh o Yorrânovi vznikal několik let a prošel spolu se mnou různými fázemi. Jednou s nich bylo období tvůrčího nadšení, na které vcelku logicky navázalo období tvůrčí skepse. Tehdy jsem přemýšlel o tom, komu je příběh vlastně určený a bude-li jej vůbec někdo číst. Při "studiu" potencionálního čtenáře jsem zjistil, že fanoušci fantasy se liší od ostatních čtenářů jednou velmi podstatnou maličkostí. Snad bychom ji mohli pojmenovat jako odvaha a chuť objevovat neznámé. Otevřete-li jakoukoli knihu z tohoto žánru, zjistíte, že vstupujete do neznámého světa. Je to něco naprosto odlišného od historického románu, o jehož dějinném rámci, v závislosti na tom, kolik z povinné školní docházky v naší paměti uvázlo, alespoň něco tušíte. Na rozdíl od toho správná fantasy po Vás bude hned v prvních kapitolách požadovat nadstandardní schopnost vstřebávat velké množství nových nezvykle znějících jmen, názvů, míst a k tomu skvělý orientační smysl, abyste se v té záplavě neznáma neztratili. Je to zřejmě právě nedostatek výše uvedeného, pro který to čtenáři jiných žánrů „louskající“ beletrii o stovkách stran, po dvaceti či třiceti stranách vzdávají. Zkrátka je přestane bavit stále se vracet zpět a hledat, kdeže jen jsem to divné jméno osoby či místa četl a v jaké souvislosti. 

Právě tato skutečnost byla důvodem, proč jsem si dlouho lámal hlavu tím, jak příběh pojmout. Viděl jsem dvě cesty, ale obě se mi zdály špatné. 

První pojmenovali moji recenzenti jako „nudnou“. Zapracoval jsem do příběhu dlouhé, z hlediska děje neatraktivní popisy, které měly čtenáři pomoci pochopit pozadí příběhu a naladit se na ten zvláštní a neznámý svět. Ale jak jsem zjistil, milovníci akce je stejně přeskakovali.

Druhou jsem si pojmenoval jako „chaotickou“. Napínavý akční příběh, jak by asi fantasy měla vypadat, ze kterého jsem měl pocit, že výše uvedený druh čtenáře pro záplavu neznámých pojmů chvílemi nebude tušit, o čem to vlastně je a vzdá to. Na tomto místě si neodpustím reakci na nelichotivou poznámku k fantasy žánru, které jsem byl kdysi svědkem. „Takové smyšleniny já nečtu!“ 

No co na to říct? Snad, že literatura se nedělí na beletrii a vymyšleniny, ale na poutavou a nudnou. A hranice mezi „smyšleninou“ a kupříkladu historickým románem je velmi tenká. Zvláště tam, kde autor již v předmluvě uvádí, že historická fakta tvoří pouhý rámec příběhu a vše ostatní je autorská fikce? Když píšete fantasy máte jen drobnou práci navíc. Než začnete psát, musíte stvořit svět, ve kterém se bude příběh odehrávat. A to je řehole, ale čím lépe vykreslíte to „křoví“, tím příběh získá na plastičnosti. A tak možná tyto stránky umožní nahlédnout čtenáři do „kuchyně“ autora a shlédnout co vlastně předchází samotnému sepisování Yorrânova příběhu.

A tak jsem se rozhodl jít cestou neprošlapanou a ještě před vydáním knihy zveřejnit webovou prezentaci, která by měla posloužit jako „bedekr“ do „Yorrânova světa“. Není to literární dílo, ale pouze technický průvodce světem, který existuje jen v autorově hlavě. Je to podobná služba čtenáři, jakou nabízí cestovní kancelář svým klientům. Seznamte se s neznámem dříve, než do něj vkročíte. Někdo si bedekr prolistuje už doma, aby se v klidu rozhodl, zda má vůbec smysl tu cestu podniknout. Další to udělá v autobuse nebo letadle, aby tušil, do čeho se vlastně řítí.  A potom jsou dobrodruzi, kteří ho otevřou, až když zabloudí v tom neznámém světě. Ale pro všechny tři je důležité mít jej po ruce, protože jinak by se snadno mohlo stát, že na své cestě minou něco fakt zajímavého. A to by byla škoda.

A pokud byste se v něm snad někdy ztratili, zkuste se znovu najít prostřednictvím těchto stránek.

Šťastnou cestu, hodně zábavy při jeho objevování Vám přeje J.D.